Marie Magdalena je považována za ústřední bod mnoha dávných mystérií a její moc sahá až do naší současné kultury. V provensálském městě St. Maximin se každoročně se slaví svátek Marie Magdaleny, vždy v neděli, která je nejbližší jejímu svátku 22. července (my jej budeme slavit v jiném městě spojeném s touto významnou postavou gnose, Bible i dějin, ve Vézelay, St. Maximin navšítívíme 16.6.). Samotná Marie Magdalena je vnímána jako místní světice, třebaže na zdejší pobřeží dorazila až v poslední etapě svého života. Věří se, že sem připlula z Palestiny, aby se usadila právě v Provence, kde rovněž zemřela. Moc, kterou tu dodnes má, je taková, že ji lidé v této oblasti nejen uctívají, ale rovněž vášnivě milují.
Zbožňování, jehož se Marii Magdaleně v Provence dostává, má mimořádný charakter. Dodnes přetrvávající legendy hovoří o její smrti právě v těchto končinách a mnozí je považují za skutečnost.
Síla, kterou dnes Marie Magdalena má, působí na první pohled zvláštně – zejména, pokud si uvědomíme, že samotný Nový zákon se o ní sotva zmiňuje. Pokud někdo vymyslel něco vskutku fantastického o Marii Magdaleně, byla to křesťanská církev. Vžitý obraz kajícné prostitutky nemá nic společného s Magdaleniným příběhem, jak ho líčí evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Postava skutečně zachycená v Novém zákonu je docela jiná, než osoba vykouzlená později církví.
Její role získává zcela nový a hluboký význak ve chvílích, kdy se o ní hovoří jako o osobě přítomné při ukřižování. Role Magdaleny nabývá na významu i poté, co se stane prvním svědkem Ježíšova vzkříšení. Všechna čtyři evangelia se shodují v identifikaci Marie Magdaleny jako prvního, kdo spatřil Ježíše, který vstal z mrtvých. Marie Magdalena se tak stala nejen první ženou, ale současně i prvním člověkem, který Ježíše uviděl poté, co vstal z hrobu. Jedná se o fakt, který se snažilo zatemnit mnoho těch, kteří počítali mezi skutečné apoštoly následující Ježíše pouze muže. Magdalena byla rovněž prvním z Ježíšových učedníků, které se dostalo od Ježíše přímého apoštolského pověření, když ji vyzval, aby šířila novinu o jeho vzkříšení mezi ostatními učedníky. V současné době badatelé všeobecně uznávají, že ženy hrály v Ježíšově hnutí mnohem významnější a aktivnější roli (a to jak za jeho života, tak i později, kdy se Ježíšovo učení šířilo mezi pohany), než církev všeobecně připouštěla.
Podle názoru mnoha badatelů nebyla Marie Magdalena (a podobně možná i jiné ženy v Ježíšově hnutí) nemajetnou obdivovatelkou charismatického učitele, nýbrž nezávislou ženou, která vydržovala Ježíše a další muže.V gnostických evangeliích, objevených v roce 1945 v egyptském Nag Hammádí, je Marie Magdalena výslovně apoštolem apoštolů a tudíž druhým člověkem hned po Ježíšovi – ve vztahu k jeho mužským i ženským stoupencům. Zdá se, že právě ona byla člověkem představujícím most mezi Ježíšem a jeho ostatními učedníky. Ve zmíněných evangeliích to tudíž nebyl Petr, koho si Ježíš vybral za svého zástupce, nýbrž Marie Magdalena.
Někteří badatelé se domnívají, že gnostická evangelia vykreslují vztah Marie Magdaleny a Ježíše jako mnohem intimnější (zmiňují se dokonce o manželském svazku), než jako vztah učitele a žačky, nebo duchovního vůdce a jeho oblíbené studentky.
Podle legend to bylo území dávné jižní Francie, kde bylo Marii Magdaleně souzeno prožít poslední dny svého života. Existuje několik variací na ústřední téma, které nicméně zůstává neuvěřitelně stálé. Hlavní příběh vypadá následovně: krátce po ukřižování odcestuje Marie Magdalena společně se svými sourozenci Marií a Lazarem (a několika dalšími, jejichž počet se v různých verzích příběhu liší) po moři na pobřeží dnešní Provence. Mezi zmíněnými měnícími vedlejšími postavami najdeme i sv. Maximina, jenž měl být jedním z dvaasedmdesáti učedníků Ježíše a současně legendárním prvním provensálským biskupem. Dalšími jsou Marie Jakobi a Marie Salome (údajně Ježíšovy tety). V příběhu dále vystupuje černá služebná jménem Sarah a Josef Arimatejský – bohatý Ježíšův přítel.
Provence byla významnou částí Římské říše – vysoce civilizovaným koutem světa se vzkvétajícími římskými, řeckými a dokonce i židovskými osadami. Židovská rodina Herodů vlastnila na jihu dnešní Francie pozemky. Nelze rovněž ani zdaleka tvrdit, že by šlo o nebezpečnou plavbu mimo známé mapy. Jednalo se naopak o rutinní obchodní trasu.
Loď s Mariemi přistála u břehů Provence a díky tomu nese malé město jméno Svatých Marií z moře.
St. Marie de la Mer (kam přirozeně také zavítáme v průběhu putování po stopách Marie Magdalské a v rámci oslavy Bohyně letního slunovratu) leží v romantické divočině Camargue. Střídají se tu obrovská jezera, bažiny, vodní kanály a prosolené pastviny, na nichž se pasou vyhlášení černí býci, a také překrásné bílé koně, patřící k jedněm z nejvzácnějších a nejceněnějších v Evropě.
Svým způsobem je to krajina jako stvořená pro kočovníky. A gitans, jak Francouzi říkají Romům, sem také hojně jezdí. Důvodem jejich návštěvy je ovšem podzemí chrámu.
První dojem je impozantní. Všude hoří stovky svící a socha černé madony je oblečená do nádherných, pestrobarevných šatů. A kolem dokola leží stovky fotografií, proseb či poděkování, včetně různých předmětů, které zde Romové zanechali po svém vyléčení či vyslyšení.
(čerpáno ze zdrojů na internetu)
Pojďte se s námi podívat na místa, kudy kráčela a kde vykonávala pravděpodobně i svou misijní činnost Maří Magdalská a vydejte se 15.6.2013 s námi v jejích šlépějích.
www.juditapeschlova.blogspot.cz
www.angelcity.webnode.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat