Co? Jak souvisí obézní dcery s konstelacemi? Nuže,
stejně tak, jako všechno lidské, „nelidské“ i „ne-lidské“ na tomto našem
pozemském kulatém světě. Tedy, dle mého mínění a z mého úhlu pohledu. Navíc se
u této dnes velice probírané a dokonce již i ožehavé otázky vyskytuje cosi, co
bychom mohli z konstelačního hlediska nazvat „věrnost rodu“. V tomto
případě snad ještě úžeji „věrnost mateřskému principu“.
A proč ožehavé otázce?
To je snad téma pro jinou práci, ale v zkratce: protože v současnosti
obezita už doslova stojí životy, zdraví, čas a energii (a také finance, a
nejenom ty, které vkládají lidé s nadváhou do pokusů končících ve zdárném
případě nákupem šatstva s nižším číselným označením).
Dle nedávných vědeckých výzkumů, které - jako obvykle - opět
„objevili Ameriku“ , se obezita dědí z matky na dcery a z otce na
syny. Napříč pohlavími prý „přenášení
viru obezity“ nehrozí. Dokonce z vědecké studie anglických badatelů
vyplynulo, co konstelace určitě ukazují již dlouhá léta, ne-li desetiletí:
tento fenomén nesouvisí s genetickými predispozicemi, ale spíše
s naučeným chováním. To co v se konstelacích nazývá výše zmíněnou „věrností
rodu“, vědci označili jako „behaviorální sympatie“. Na rozdíl od poznatků, ke
kterým můžeme dojít stavěním konstelací, však vědci zůstali pouze u tendencí
dcer napodobovat životní styl svých matek.
Zajímavý z konstelačního hlediska by snad ještě mohl být další faktor: u žen je riziko možnosti, že budou kopírovat
oblost svých matek desetkrát vyšší, než šance, že se dcera štíhlé matky stane boubelatou
adeptkou nekonečné řady odtučňovacích kúr a diet. U mužů je toto nebezpečí pouze
šest krát větší! Čím to? Že by se „následníci hlav rodů“ chtěli méně podobat
svým předchůdcům než princezny královnám? Možná podnětná téma na konstelaci? Po tříletém výzkumu nakonec vedoucí vědeckého týmu zkoumajícího obezitu u dětí, a tím pádem přirozeně i v rodinách těchto dětí, dospěl – div se světe! - k „revolučnímu“ poznání: v zájmu boje s obezitou dětí by bylo vhodnější zaměřit se na rodinu, zejména na rodiče a způsob výchovy, než pouze na samotné malé „víly Amálky“ a „včelíky Vilíky“. Myslím, že jediné konstelaci by na takovéto „Ahaaa!“ stačilo namísto tří let tak maximálně třicet minut (pokud ne tři)…
Pojďme se však podívat na obézní dcery obézních matek na
základě několika (možná ještě minimálně z poloviny amatérských) konstelací.
Kazuistiky
Poznámka:
Popis zakázek i samotných konstelací je zkrácen, zhuštěn a schematizován.
PŘÍPAD PRVNÍ: "ROSTEME" DO ŠÍŘKY NAMÍSTO ŠIROKÉ SÍTĚ
Zestručněné znění zadání:
V rámci jednoho ze ženských konstelačních večerů si
vyžádala postavení konstelace paní (dále Radka), jejíž tělesné obrysy bychom ve
smyslu otřepaných frází klidně mohli nazvat tvary Věstonické Venuše (pokud by
někdo chtěl poznamenat, že vůbec nechápe, jak může někdo nazvat Venuší sošku
značně oplácané ženy se širokou pánví, měl by vědět, že každá doba měla svůj
vlastní vkus a preference stran ženské krásy. Co třeba Rubensovy Venuše a
bohyně? Plodnost symbolizovaná širokými boky byla v dobách, kdy se
nerodilo a ani nepřežilo tolik zdravých dětí jako dnes, velice ceněná a považovaná
za vysokou „bonitu“ stejně, jako úrodná půda. Chcete
jiný příklad než je Venuše z našeho území? Hypogea, podzemní chrámy na ostrově Malta, byly cosi
jako brány do lůna Matky Země. Důkazem může být kromě jiného také torzo
mimořádně kypré ležící ženy nalezené archeology v jednom z podzemních komplexů,
zatímco v nadzemních maltských chrámech byly stejné nebo podobné sochy objevené
vestoje. Ležící otylá bohyně byla podle některých archeologů uctívána jako
kněžka kultu hojnosti. U pradávných kmenů, často hladovějících v jistých údobích
roku, vzbuzovali nadměrně dobře živení jedinci úplně odlišné emoce než u dnešní
populace. "Spící Matka Země" byla jednou z kněžek tohoto kultu, která
v podzemním chrámu věštila v hypnotickém spánku nebo pod vlivem drog. Tato
praxe je známá rovněž z o několik tisíciletí mladších klasických antických
civilizací.).
Radka úspěšně působí již dva roky v multilevelovém
marketingu. Najednou se však velice zdárné a slibné rozšiřování její sítě zastavilo. Zato se jí však
podařilo něco jiného: v docela krátkém čase nabyla nadváhy blížící se
čtvrtině metráku. Téměř ve stejné době začala tloustnout i její dvacetiletá
dcera Martina, která je po jistou dobu též součástí Radčiny obchodní sítě.
Všechno dosavadní úsilí o Martinino zhubnutí
se minulo účinkem. Ani jedno z mnoha vyšetření neukázalo nic, co by
mohlo být důvodem Martininy obezity. Radka má obavy, že Martina bude
hendikepovaná při snaze nadvázat nějaký
vztah.
Kýžený výsledek
konstelace:
Získání náhledu jak na příčiny dceřina přibírání na váze,
tak nezdarů při snaze zbavit se nadbytečných kil, a pokud možno i neúspěchů v
práci.
Vybraní zástupci:
První fáze:
Zástupkyně Radky a členů Radčiny obchodní sítě.
Druhá fáze:
Zástupkyně Martiny a
novějších členů Radčiny sítě získaných prostřednictvím Martiny.
Rozestavění
konstelace:
První fáze:
Radka postaví ze své levé i pravé strany několik zástupců
své obchodní sítě, co zvenčí vypadá jako její prodloužené ruce. Po obou stranách stojí nejdříve muži, pak je
síť smíšeného pohlaví.
Průběh první fáze
konstelace ve zkratce:
Po úvodní části vžívání se do jednotlivých rolí se zdá, že
se všem daří velice dobře. Zástupkyně Radky jakoby povyrostla a dokonce se jeví
být štíhlejší, než ve skutečnosti je. Navíc jak Radka tak její síť projeví
zájem o přibrání dalších zástupců v Radčině rychle se rozrůstající síti.
Radka vypadá spokojeně a šťastně. Pojednou se však začne rozhlížet, jakoby jí
něco chybělo. Zjevně je něčím znepokojená a znejistěná.
Průběh druhé fáze konstelace
ve zkratce:
Do konstelace
vstupuje Martina. Nejdříve dlouho bloudí po konstelačním poli, tváří se
ztraceně a nejistě, hledá své místo a vůčihledně jej nemůže najít. Radka se
ustavičně po ní ohlíží. Pak se Martina hroutí přímo Radce u nohou. Radka ji
zvedá, i když to nejde zcela jednoduše, Martina vstává ztěžka pomalu a jakoby
na etapy. Pak se postaví matce hned po pravé ruce.
V tom okamžiku a bleskově se ze sítě ztrácí nejdřív
energie a síla, pak i dobrá nálada a vzájemné porozumění i podpora. Jeden
zástupce po druhém si sedá, lehá, dokonce na nejzazším konci vpravo od Radky
dvojice zástupců doslova odpadává podobně, jako se to předtím stalo Martině. Radka
se staví na špičky nohou, nadouvá nejdřív líce a pak rukama naznačuje svůj růst
do šířky, především po své pravé ruce. Potom začnou „umdlívat“ i zástupci sítě
na druhé, levé Radčině straně. Čím je méně zástupců Radčině sítě na nohou, tím
více obě v náznacích „puchnou“, nadýmají se jako balon a ztrácejí kontakt
s realitou, se zemí, s hmotou.
Záhy
již zástupkyně Radky nezvládá vzniklou situaci. Řekne přes slzy, vzlykání a třesoucím se hlasem i rameny své dceři:
„Martinko, já už nemůžu. Už tě nemůžu
zachraňovat. Si dospělá. Musíš jít svou vlastní cestou. Pomohu ti
v začátcích, ale musí to být tvé vlastní začátky. Běž. Běž do světa a buď
tam šťastná, dcerunko.“ Martina váhá, chytí matku za pravou ruku a nechce ji
pustit. Zástupkyně Radky se láskyplně a něžně vysvobodí z Martinina sevření
a zamává ji na cestu. Zástupkyně Martiny odchází a čím je od matky dál, tím
méně se snaží být „nabubřelá“… Závěrečná scéna působí tak trochu jako
hollywoodský happy end… Výsledek konstelace:
Radka je po ukončení konstelace natolik zaražená, že není ve
stavu mluvit o tom, co si z konstelace odnáší. Nechává konstelačnímu kruhu
prostor pro reflexi bez ní. Odchází mimo konstelační místnost a až po návratu
zkonstatuje, že konstelace odhalila něco, co si sama nechtěla přiznat: tím, jak
držela dceru vždy blízko u sebe, nedávala jí dostatečný prostor pro vlastní
růst a navíc pokaždé, když ji „pomohla“ z nesnází (vyhazovy ze škol,
drogy, nevhodná přátelství, drobné krádeže, neschopnost zacházet hospodárně se
svěřenými případně získanými financemi, atd.), které si způsobila Martina sama
, matčiným „protektorátem“ nejsoucí postavit se na vlastní nohy, se i samotná
Radka dostala do problémů. A v tomto případě to nebylo po prvé, když pak
obě ztloustly snažíce se nahradit osobnostní či jakýkoliv jiný růst narůstáním
svého tukového obalu. Z konstelace
rovněž pochopila, že bylo zásadní chybou učinit z dcery hned svou „pravou
ruku“, že by snad mohli společně fungovat, kdyby přehnaně nepospíchala na
povýšení dcery na tak důležitou pozici. Zároveň si Radka uvědomila, že
potřebuje po svém boku „mužský princip“, aby dokázala být úspěšná do té míry,
do jaké sama touží úspěšnou být, neboť úspěch neznamená pouze úspěch pracovní.
A pak bude snad i její dcera jednou schopná postavit se po boku muži namísto matce…
PŘÍPAD DRUHÝ: TLUSTÁ POPELKA
Zestručněné znění zadání:
Půvabná, milá a hezká, ačkoli příliš tichá a rovněž příliš
při sobě, přichází Andrea se zakázkou týkající se její obezity i postavení
v rodině. Maminka jí umřela, když jí bylo pět, otec se záhy oženil a se
svou druhou chotí zplodil další dvě dcery, dvojčata. Nikdy se nedokázal
postavit v mnoha a mnoha konfliktech mezi Andreou a svou štíhlou manželkou
Irenou na jednu či druhou stranu. Andrea se urputně snažila upoutat víc jeho
pozornost, ale ať dělala co dělala, bez valného výsledku. Andreje se
zdálo, že jí otec přehlíží. Olina a
Pavla byly hřmotné do té míry, že tichý Andrein hlásek stejně nebylo takřka
nikdy slyšet. Jelikož začala nedlouho po narození dvojčat výrazně tloustnout,
Irena jí vydělovala menší porce jídla než svým dvěma vlastním dcerám. O
zmrzlině, čokoládě a jiných pamlscích, bílých rožcích a sladkých limonádách si
mohla Andrea leda tak zdát. Navzdory tomu však byla stále obéznější. A tendence
přibývat na objemu jako kynoucí chlebové těsto ji zůstala až do dospělosti. Jako
jediná ze tří děvčat stále bydlela se svou macechou a tátou v tomtéž domě,
v němž žila kdysi dávno s tátou a svou mámou a v němž máma také
umřela na zhoubnou nemoc po přepuštění z nemocnice. Olina s Pavlou
byly již vdané a obě žily ve vzdálenosti stovek kilometrů od své matky. Ač se
Andrea snažila získat vlastní bydlení, stále se jí to nedařilo, pokaždé
z nějakého jiného, byť napohled závažného důvodu.
Průběh konstelace ve
zkratce:
Kýžený výsledek
konstelace:
Podívat se na důvod obezity i nezdarů při snaze osamostatnit
se.
Vybraní zástupci:
Andrea, otec, zemřelá matka, Irena, Olina, Pavla, Obezita.
Rozestavění
konstelace:
Andrea postavila svou zástupkyni na úplný okraj
konstelačního pole, Irenu proti své zástupkyni na opačném konci. Olinu a Pavlu
bezprostředně k Ireně, jednu vedle druhé. Otce napůl skryla za Ireninými
zády, svou zesnulou maminku (mimochodem, její zástupkyně byla ještě kypřejších
tvarů jako Andrea) napravo od své zástupkyně, nikoli však blízko sebe, nýbrž
téměř tak daleko, jako tátu. Obezitu postavila čelem proti Ireně.
V popsaném rozestavění se ani jeden z aktérů necítí
dobře. Vbrzku ze začnou všichni kamsi přesouvat. Olina s Pavlou každá svým
vlastním směrem pryč od svých rodičů. Jejich matka se snaží otočit a víc
přiblížit k otci, ale ten rozpačitě přešlapuje, ustupuje, manévruje a tápajíc
hledá své místo, nenacházejíc nikde to pravé. Ani na jednom z těch
vyzkoušených však nestojí tváří v tvář k zástupkyni Andrey, spíš je
vždy od ní napůl odvrácen. Andreina maminka si lehá před svou dceru. Obezita se
zase před ni postaví ještě blíže, než leží její zesnulá máma, a to tak, že
nakonec na Andreu vůbec není vidět. Posunky i zvuky se snaží upoutat otcovu
pozornost, ten však je slepý a hluchý. Něco ho však fascinuje a přitahuje: jeho
zemřelá první žena. Obezita zintenzivňuje upoutávající „manévry“. Když už jsou
její projevy neprohlédnutelné a nepřeslechnutelné, otec se pomalu otočí ke své
nejstarší dceři stojící v zákrytu za Obezitou a pronese: „Promiň Andreo, nemohu se na tebe
dívat, přespříliš mi připomínáš maminku.“. Andreina zástupkyně se stáhne do
sebe a srdceryvně se rozpláče. Její
matka se nato zvedne na loktích a tiše, leč důrazně řekne, dívajíc se střídavě
na svou dceru a na jejího otce: „Tak už mne vy dva konečně nechte odejít!“.
Andrea jako mávnutím kouzelné pohádkové hůlky přestává vzlykat, podívá se
tázavě na svého otce a skloní se k mamince. Obejme ji a dostane ze sebe:
„Maminko, já jsem přece tvá hodná holčička! Jsem přesně jako ty! Moc si mi
chyběla, proč si mně tady nechala samotnou?“. Matka odpovídá: „Nenechala, měla
si přece za mně náhradu.“
Výsledek konstelace:
Nejdřív dochází ke sdílení v konstelačním kruhu, v rámci
něhož hovoří zejména zástupci členů Andreiny rodiny. „Olina“ a „Pavla“ zmiňují
skoro totožné pocity a vněmy, z nichž vychází najevo, že se ve svých
rolích cítili zatlačované do úzadí kvůli nenápadně a tiše se tvářící Andreje,
neustále manifestující truchlení za svou
mrtvou mámou. V zájmu získání pozornosti svých rodičů se snažili hlasitě
projevovat: přehlušit smutné ticho není vůbec lehké. Nakonec se co nejvíce vzdálili
od domova, v němž „strašil“ všudypřítomný duch Andreiny matky kříšený
otcem a Andreou. Obě zástupkyně Andreiných nevlastních sester se svěřují, že
byly doslova nucené co nejvíce poodejít od zástupců obou rodičů a od tísnivého,
„bobtnajícího“ stesku po ženě, kterou nikdy naživo neviděli, ale která jim
skrze Andreu vzala velkou část otcovi i matčiny rodičovské péče.
Zástupkyně Ireny se svěřuje s převládající emocí
naprosté neschopností zastat pozici náhradní Andreiny mámy, kterou Andrea
vzdorovitě odmítala i s jejími pokusy udržet její kila pod kontrolou
prostřednictvím speciální výživy pro Andreu. Vnímala Obezitu jako pokus zabrat
co největší prostor v domácnosti. Zcela zřetelně cítila, jak z obavy,
aby se Andrea necítila méně přijímaná a milovaná jako Olina a Pavla, se jí
věnovala víc, než svým dcerám, propast mezi nimi se však navzdory tomu stále
prohlubovala . Převládajícím pocitem byla jakási chmurná beznaděj až do chvíle,
v níž uslyšela větu: „Tak už mne vy dva konečně nechte odejít!“
Žádné komentáře:
Okomentovat